Název

(Ne)Silvestrovské ukrajinské Karpaty 2019 - найкраща поїздка в Україну

Popis

Pivo dalo pivo a na O-Gala jsme vymysleli, že dáme nějaký zimní přechod ukrajinských Karpač. Jádrem výpravy se samozřejmě stává Vegan, Lenka a Já. Jádro potom doplňuje PD (Mistr historik a hlavní vypravěc příběhu) a Kořeň Tomáš vod Lenky.

Vegan přichází s velice ambiciozním plánem na 180km dlouhý přechod (https://mapy.cz/s/kaheputajo), který se u nás netěší k oblibě a proto zkracujeme cestu pro srabíky na 130km (https://mapy.cz/s/pupohefopu). I tak poté zjišťujeme že trasa je natolik speciální, že ani značené cesty nemůžeme v terénu najít.
Pár dní před odjezdem čekujeme předpovědi a webkamery zhruba z půlky trasy a vidíme skoro zelené svahy. Všichni z výpravy si berou sněžnice. Pro mě je to první zimní přechod a proto si na férovku neberu sněžnice a pro jistotu ani návleky(pičus), protože mám v plánu se po 3 dnech odpojit a jet na Slovensko, neznámo jak a hlavně vodkuď(Řeš problém až nastane).

Den -1.
Sjíždíme se u Kořeňa doma ve Zlíně. Jeho tatík mě totálně ožíra.

Den 0.
Brzo ráno se probouzím. Na zbytkáč je ještě brzo, protože alkohol v krvi pořád ještě roste. Valíme na bus. Vegana nikde. Odjíždíme a Vegana ztrácíme ještě předtím, než ho dokážeme najít. Prej musel odvézt bez auta svojí bábi, která je na vozíčku na Jižňáky a bylo náledí. Na Vsetíně přistupuje PD. Vegan nestíhá přípoj o 26 vteřin. Hranice. Za Liptovským Mikulášem konečně střízlivím. V Košicách chálka a piuko. Trckáčkem až do Čierné na Tisou. Vegan prej někde s velkou sekerou mezi Tatrama. Hranice - Vystupujeme z EU(Ale jenom dočasně). Chop. Maršrutka do Užhorodu. Po 5 minutách co jsme na Vakzálu se zjevuje Vegan(WTF? Jak jinak). Dáváme Bograč (Topový ukrajinský guláš) a piuko. V noci nastupujeme na spací poizd.

Den 1.
Ráno se probouzíme v přetopeném vlaku jak debil, kdesi před Solotvynem a já se nemůžu dočkat až bude zima(dement). Nakupujeme zakarpatský produkt a potom hore brehom. Totál bez sněhu. Jonáš vysmátý a Ostatní se sněžnicema za blbečky. Hřeben. Tma. Hledání první 2* salaše. Nasleduje sekvence řešení existenčních problému.

Den 2.
Počasí nic moc. Pofukuje. Sněhu po kotníky. Popocházíme dál a začíná vichřice jak debil. Místama odhadem moc až kurevsky moc rychle a začínáme být vyfukaní jak Mauglí Matečák (https://youtu.be/RBgTIvx3Yx4). Pravidlo pro dnešek. Nezakryješ, omrzneš. Pocitovka tak k -30°C. Když dovolí vítr trajektorii hlavy odhad směru cesty, tak je vidět tak na metr. Scházíme z hřebene. Vítr ustaluje, ovšem sněhu razantně přibývá. Ostatní se sice moc s omrzlinama nesmějou, ale Jonáš rozhodně za blbečka bez sněžnic je. Lehký checkpoint v 1* salaši a pokračujeme až do setmění na Polyanu k zamčené Dači a do 1,5* salaše. Klasika... V noci lehce nepříjemných cca -15°C.

Den 3.
Ráno sněhu fest, ale totál ažuro. Jdeme na pramen riečky Černé Tisy. Potom vyšlap v metrovém prašanu(Nikdo není vysmáty) na Bratkovskayi Veliká(1788m). Potom začíná boj s 1,5m jazyky(Nikdo se nesměje, Jonáš se nesměje ještě míň). Značená cesta v kleči neexisuje. OK. Takže slušný freeride. V těžší podvečer se všichni celkem v hajzlu doškobrtáváme do Bystričje do Penzionu Vodohraj. Bograč. Piuka. Následuje živé vystoupení Vegana v lokálním kroji a následné vyhoštění s Penzoše. Naštěstí jsme i někoho pobavili a proto se nám zařizuje nové nocoviště v teple.

Den 4. (31.12.)
Ráno mám velké rozhodovací dilema, jestli pokračovat s výpravou o den déle a skončit na Silvestra neznáme kde, ale aspoň s kým, nebo se zkusit dostat za svým milovaným bratříčkem na Štbrském pleso(Rozhodně ne na Silvestrovskou kalbu na horách) a v případě velice reálného neúspěchu skončit někde v okolí UA hranic úplně sám na Silvestra. Hážu osudovou mincí. Pádá Slovenský hrad a je rozhodnuto. Mince se ctí. V 9h-(+1) UA času se vypravuju na 534 km dlouhou spíš velice nereálnou cestu. 40 minut jdu zapadlým údolím, než projíždí první auto. Zastavuje lesník. A následuje smršť neskutečně lukrativných stopů. Horský šofér si vodí mašinu po totální ledovce ledově klidně a když předjíždíme auta v 60km rychlosti tak jedeme fakt víc než dost, borec ale vždycky lehce stočí volant do protisměru a srovná směr auta - Well played BRATAN. Lepší cesta. Ukrajuju kilometry jak nikdy. Je poledne, ale já jsem pořád na sever od Karpat. To je hodně zlé. A potom přichází na stůl stopovací žolík za rok 2019 v podobě Ukrajince, který mluví Slovensky a který mě přenáší přes celé Karpaty až na samotnou hranici u Užhorodu. OK, ale pěšky hranice nemůžu přejít. Musím k někomu sednout do auta. Všichni už pomalu doma. Takže čekám hodinu na hranici. Tma. Na mapě už hledám nejbližší otevřený slovenský obchod s alkoholem na oslavu. Až se najednou objeví slovenské auto s dokonce slovenskou posádkou, která je ochotná mě vzít a jedou až do pojebané Kremnice. V ten moment se naprosto obrací karta a celý tenhle šílený trip dostává nálepku ÚSPĚŠNÝ. Lidi mě kolem 21h vyhazujou poblíž Štrby. Dávám chálku, piuko a 2 decáky Tatranu a jdu se vypnout na WTC chatu!

Nastavení